29. května 2013 v 14:20 | Ellione.
|
Seděla na lavičce a čekala na něj. Její sukně byla rozprostřena kolem ní a okraje se dotýkali zelené trávy. Bledá pleť se jí na slunci lehce třpytila a tmavé vlasy čokoládové barvy ji splývali po zádech zapletené v copu. Její brýle s černými obroučky ležely na jejím nose a ona je každou chvíli nervózně posouvala ještě výš ke kořenu.
V hlavě ji si přehrávala, jak k ní ve škole přišel a požádal jí, aby si s ním dala schůzku.
Kluk, do kterého byla zamilovaná přes dva roky. Při její smůle to nebyl nikdo jiný než fotbalový hráč. Jenže nebyl jako ostatní. Vlastně se jich skoro stranil. Ve škole se s nikým nebavil. A ona ho tajně pozorovala, vždy když seděl nad modrou a lehce politou učebnicí matematiky, když seděl v jídelně na konci stolu. Vždycky mu jeho hnědé kudrnaté vlasy padaly do čela, jeho čelist se napnula vždy, když něčemu nerozuměl a když byl z toho frustrovaný jeho oči se přivřeli. Potom tu učebnici zaklapl a odešel ke svojí černé a nebezpečně vypadající motorce, na které odjel domů.
Čekala tu na něj už asi přes půl hodiny a on nikde. Sice působil jako špatný kluk, ale ona vždy věřila, že je v něm něco víc. Že je v něm gentleman. Znovu se podívala na svoje hodiny se zlatými ručičkami a nervózně se protřela dlaně, když viděla jak dlouho se zpozdil.
Najednou se v dálce rozezněli hlasy a smích. Darcy prudce otočila hlavou a viděla, jak skupinka fotbalistů se objevila na konci aleje břízek v parku. Začala se potit ještě víc a nepříjemný pocit zařídil, aby chloupky na jejím krku povstaly. V puse cítila železnou chuť jejích rovnátek.
Ale pořád měla naději.
Jenže potom.. uviděla jeho neposedné kudrliny v davu a její srdce pokleslo. Byl to on. Šel s nima. I když měl být tady. S ní.
"Na koho čekáš chudinko?" Zařval Tom Grauffield, kapitán fotbalového týmu. Ruce měl zastrčené v kapsách jejich týmové bundy a vlasy nagelované nahoru. Darcy místo toho, aby něco řekla, jen spustila svůj pohled dolů a začala si hrát se svými prsty. "Tak ty neodpovíš? Mám to říct já?" Mluvil dál tím svým posměšným tónem a Darcy chtěla být kdekoliv jinde, jen ne tady před polovinou fotbalového týmu, kteří se na ni koukali přes prsty. Bohužel i Harry. "Pánové, tady slečna přišla na rande s jedním z nás! Ano na rande s Harrym, že Harry?" Tom se podíval na Harryho. Darcy se na ně stále nedívala. Do očí se jí draly slzy a ty ji lehce zamlžovali brýle.
"Jo. Asi si myslela, že se mi líbí. Vždyť podívejte, jak se oblíkla." Řekl posměšně. Všechny její iluze o něm se zničili. Ukápla ji první slza. Byla velká jako hrách a zakutálela se až na sukni levandulové sukně. Neudržela se a vzlykla, čímž rozchechtala všechny kluky.
Nakonec si rychle stoupla a utíkala. Její sukně za ní vlála a kvůli slzám a zamlženým brýlím nic neviděla. Ale i tak se dostala domů. Zavřela se v pokoji a řekla si, že už nikdy nebude věřit mužům.
Nikdy.
Chudák Darcy :/ Tohle si rozhodně nezasloužila, snad to v budoucnu Harrymu a ostatním natře :D